Spoludlužník hypotéky odpovídá za celý dluh, ne za jeho polovinu

Kdo může být spoludlužník hypotéky? Nejčastěji manžel, partner nebo rodič, ale zákon okruh neomezuje a rozhoduje hlavně banka. Ta se ptá, zda má dotyčný dost příjmu, čistý záznam v registrech a ochotu ručit celým majetkem. Pozor na častý omyl: spoludlužník neodpovídá za svůj podíl, ale za celý úvěr. Postup krok za krokem vám ukáže, jak spoludlužníka vybrat, co mu vysvětlit a čím se jeho role liší od ručitele.

Krok 1: zjistěte, zda spoludlužníka potřebujete

Spoludlužník bývá potřeba tehdy, když příjem žadatele sám na splátky nestačí. Banka jeho příjem sečte s příjmem druhého člověka a posuzuje je společně. U manželů nebo partnerů s jedním bydlením je to běžné. U jednoho žadatele s dostatečným příjmem může být zbytečný.

Než ho oslovíte, spočítejte si, zda by stačila nižší částka nebo delší doba splácení. Pomůže orientační kalkulačka u banky nebo nezávazná konzultace. Ukáže vám, o kolik se příjem musí zvýšit, aby žádost prošla. Někdy je výhodnější odložit nákup než vtahovat do závazku další osobu.

Zvažte také, že spoludlužník se zadlužuje stejně jako vy. Jeho vlastní možnosti půjčovat si se sníží, třeba na auto nebo vlastní bydlení. Řekněte mu to hned, ať se rozhoduje s informacemi. Mlčení se později vymstí.

Krok 2: vyberte osobu, které banka uvěří

Banky nejčastěji přijímají manžele, registrované partnery, partnery ze společné domácnosti a blízké příbuzné. Podmínky se u poskytovatelů liší a některé vyžadují příbuzenský nebo majetkový vztah k nemovitosti. Neplatí, že kdokoli s dobrým příjmem projde. Vždy se zeptejte na pravidla konkrétní banky.

Spoludlužník musí být plnoletý a svéprávný a měl by mít stabilní příjem. Banka zkoumá jeho zaměstnání, délku pracovního poměru a další závazky. Záznam v registru dlužníků může žádost zhatit. Zadlužený kamarád není dobrá volba, i kdyby se zaručil.

Vybírejte podle důvěry, ne jen podle příjmu. Spoludlužníkem se stáváte do konce splácení, často na desítky let. Rozchod, nemoc nebo ztráta práce mohou nastat kdykoli. Proto zvažte, zda si dokážete představit, že budete s touto osobou řešit peníze dlouho.

Krok 3: vysvětlete si, co znamená společná odpovědnost

Spoludlužníci odpovídají společně a nerozdílně. Banka se může obrátit na kteréhokoli z nich a žádat celou dlužnou částku. Nezáleží na tom, kdo z nich dluh původně potřeboval ani jak se rozdělili o splátky. Vnitřní dohoda mezi nimi banku nezajímá.

Nejlépe to ukáže příklad. Dva spoludlužníci mají měsíční splátku 20 000 Kč a jeden z nich přestane platit. Banka bude požadovat celé 20 000 Kč po druhém, nikoli jen jeho polovinu. Ten, kdo zaplatí víc, se pak může domáhat vyrovnání od druhého, ale musí to řešit sám.

Při zpoždění se zápisy do registrů týkají obou. Špatná platební historie jednoho tak poškodí druhého. To se projeví při žádosti o další úvěr nebo při refinancování. Proto je důležité sledovat splátky společně.

Krok 4: připravte doklady a podpisy

Každý ze spoludlužníků dokládá občanský průkaz, potvrzení o příjmu a výpisy z účtu. OSVČ přidají daňové přiznání a potvrzení o zaplaceném pojistném. Banka si také prověřuje registry dlužníků. Doklady shromážděte společně, ušetříte tak týdny.

Zástavní právo k nemovitosti zřizuje její vlastník. Pokud nemovitost patří více osobám, musí podepsat všichni vlastníci, i když nejsou dlužníky. Jde o běžný požadavek, který se často přehlédne. Ověřte předem výpis z katastru nemovitostí.

Smlouvu čtěte společně a všechny otázky položte před podpisem. Zeptejte se na pojištění, předčasné splacení a podmínky při změně příjmu. Co nechápete, nepodepisujte. Spěch při podpisu zná banka lépe než klient.

Spoludlužník a ručitel: kde je rozdíl

Spoludlužník je stranou úvěru a dluh je i jeho. Ručitel dluh nemá, ale zavazuje se ho zaplatit, pokud dlužník neplní. Pro banku je ručitel záloha, spoludlužník plnohodnotný plátce. Tomu odpovídá i to, jak se k nim banka chová při posuzování.

Spoludlužník obvykle využívá úvěr společně s vámi, třeba bydlí v koupené nemovitosti. Ručitel peníze nedostává a nemusí mít z úvěru žádný užitek. Proto se ručení často považuje za ochotu pomoci. Ručitelskou smlouvu je přesto nutné číst stejně pečlivě.

Ručení se u hypotéky používá méně a banky dávají přednost spoludlužníkům. Pokud je ručení možné, zeptejte se, zda zahrnuje celý dluh, nebo jen jeho část. Nechte si výslovně uvést rozsah. Ručitel často odpovídá za víc, než očekává.

Co když se vztah rozpadne

Po rozchodu nebo rozvodu se závazek vůči bance nemění. Oba zůstávají dlužníky, i když spolu už nežijí. Pokud chce jeden z nich odejít, potřebuje souhlas banky, často spojený s novým posouzením zbývajícího dlužníka. Banka souhlasit nemusí.

Jednou z možností je refinancování na jednoho dlužníka, pokud jeho příjem stačí. Další je prodej nemovitosti a splacení úvěru z výtěžku. Přeřazení dluhu bez souhlasu banky není možné. Počítejte s poplatky a časem.

Platí také, že dlužník, který zaplatil víc než svůj podíl, může po druhém požadovat vyrovnání. Dohodněte se o tom písemně, nejlépe již při podpisu. Můj tip: Doporučila bych, aby si spoludlužníci ještě před podpisem sepsali, kdo kolik měsíčně splácí a co se stane, když jeden z nich přestane pracovat. Banku tato dohoda nezavazuje, ale předejde sporu mezi vámi.

Zdroje

• Zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru
• Česká bankovní asociace
• Český úřad zeměměřický a katastrální