Čechie: zapomenutá patronka českých zemí

Čechie je alegorická ženská postava, která zosobňuje české země a jejich obyvatele. V 19. století se z ní stal symbol národního obrození a dodnes sedí na kašně před Národním muzeem v Praze. Její podoba se objevovala na medailích, plakátech i v názvech firem a spolků, a proto ji znají i sběratelé.

Kdo je Čechie

Podobně jako Francie má svou Marianne a Británie Britannii, potřebovalo i české národní hnutí postavu, se kterou by se lidé ztotožnili. V době, kdy Češi uvnitř habsburské monarchie usilovali o uznání svého jazyka a kultury, se Čechie stala oblíbeným motivem obrazů, soch a slavnostních výzdob. Bývá zobrazována jako vznešená žena, často s mečem, štítem nebo lvem, symbolem české státnosti. Podle některých výkladů jsou Čechie vlastně tři, pro každou historickou zemi jedna.

Postava nevznikla jako oficiální státní symbol. Šířila se zdola, přes spolky, umělce a tiskaře, kteří potřebovali srozumitelný obraz národa pro slavnosti, sbírky a výstavy. Proto ji potkáte v tolika podobách, od monumentální sochy po drobnou vinětu na pozvánce.

Na kašně před Národním muzeem sedí dodnes

Nejznámější zobrazení je součástí kašny na terase před Národním muzeem. Čechie tu sedí uprostřed, po stranách ji doprovázejí alegorie řek Vltavy a Labe a na okrajích postavy představující Moravu a Slezsko.

Většina lidí ji mine bez povšimnutí.

Pozornost na sebe strhává jezdecká socha svatého Václava o kus níž, přitom Čechie stojí přesně v ose Václavského náměstí. Motiv najdete i jinde, na průčelích domů z doby obrození, v interiérech divadel a veřejných budov nebo na starých pohlednicích.

Symbol, který se hodil i na peníze a medaile

Alegorické ženské postavy patřily k oblíbeným motivům platidel, pamětních medailí a cenných papírů po celé Evropě. Měly vyjadřovat důvěru, stabilitu a příslušnost k zemi, tedy přesně to, co měli lidé od peněz a od institucí, které je spravovaly, očekávat. Podobný motiv se v českých zemích objevoval na medailích k výročím, výstavám a spolkovým slavnostem.

Jméno Čechie bylo na přelomu 19. a 20. století v kurzu. Nesly ho hotely, spolky, sportovní kluby i pojišťovny. Pro finanční instituci to byla jasná zpráva: jsme domácí a můžete nám věřit. Dnes by se tomu řeklo budování značky, tehdy šlo hlavně o vlastenecký postoj. Mimo finance jméno nesl třeba motocykl Čechie-Böhmerland z Krásné Lípy, nápadně dlouhý stroj, který se vyráběl v malých sériích a dnes patří k ceněným veteránům.

Sbírání medailí: koníček, nebo investice?

Pamětní medaile s národní symbolikou, starší i novodobé, patří k vyhledávaným sběratelským předmětům. Mnoho lidí o nich přemýšlí i jako o uložení peněz. Tady je na místě střízlivost.

Hodnota medaile se odvíjí od vzácnosti, stavu, zájmu sběratelů a u drahých kovů také od ceny kovu. Nic z toho není předem jisté. Novodobá ražba z běžného kovu, vyrobená ve velkém nákladu, si svou pořizovací cenu udrží málokdy, protože v ní zaplatíte hlavně výrobu, marži a prodej. U medailí z drahých kovů zase platíte přirážku nad cenou samotného kovu. Prodat sběratelský předmět navíc trvá déle než prodat investiční fond a výkupní cena bývá nižší než ta, za kterou jste nakupovali. Kdo potřebuje peníze rychle, prodává obvykle se ztrátou. A pozor na nabídky, které slibují jisté zhodnocení nebo omezenou edici za akční cenu, protože u sběratelských předmětů nikdo budoucí cenu zaručit nemůže.

Jako koníček dává sbírání smysl, pokud vás baví příběh předmětu a nepotřebujete z něj vydělat. Jako hlavní způsob, jak zhodnotit úspory, se nehodí.

Můj tip: pokud medaili kupujete, protože se vám líbí, nastavte si předem částku, kterou jste ochotná nebo ochotný utratit, a berte ji jako výdaj, ne jako investici. Doporučila bych také kupovat jen u prodejců, kteří jasně uvádějí materiál, hmotnost a náklad ražby.

Kde Čechii hledat dnes

Stačí se při procházce starší zástavbou dívat nahoru, na štíty a průčelí domů. Muzea s numismatickými sbírkami a městské archivy mají medaile, plakáty i spolkové prapory, na kterých se Čechie objevuje. Kdo chce vidět hlavně její nejslavnější podobu, začne u kašny před Národním muzeem, a pak se může vydat po stopách obrozenecké výzdoby v okolních ulicích.

Zajímavé kousky se objevují i na aukcích a sběratelských burzách. Než cokoli koupíte, prohlédněte si podobné předměty v muzeu. Rychle získáte představu, jak vypadá originál, a snáz rozpoznáte novodobou napodobeninu.

Zdroje

• Národní muzeum
• Česká národní banka
• Česká numismatická společnost